Ibrahim Ferrer, hvězda navždy zářící …
Vydáno dne 22.01.2004 | 6484 přečtení | zpět na výpis článků

Jako nejspíš mnoho z Vás, i já jsem toto pondělí na ČT2 sledovala Wendersův celovečerní dokument Buena Vista Social Club a v pozvolném tempu písní korunovaných úžasnými výkony muzikantů, na mne padla jakási hořkobolná melancholická nálada. Tito věhlasní muzikanti totiž už dávno nehrají v této plné filmové sestavě. Pianista Ruben Gonzales zemřel začátkem loňského prosince a jeho další dva kolegové - Compay Segundo a Ibrahim Ferrer - jej předešli o několik měsíců dříve. Na latino nebi tak zhaslo hned několik velkých hvězd. Pokud Vám však, stejně jako mně, po shlédnutí filmu Buena Vista Social Club zvuky milostných písní a nostalgických rytmů, v srdci znějí dál, poslechněte si skvostné album Buenos Hermanos od Ibrahima Ferrera. Následující řádky jsou český překlad vynikající recenze od Matta Cibula (www.popmatters.com), jenž byla přeložena našim překladatelem Petrem Homarem a krátký životopis, který se mi podařilo dát dohoromady z dostupných zdrojů. Čtěte, a poslechněte si zmiňované album, vážně to stojí za to! >> >>

První nahrávka Ibrahima Ferrera umožnila světu zaposlouchat se do krásně zastřeného hlasu 71letého, „nově objeveného“ umělce (za hranicemi Kuby o něm nebyla ani zmínka a dokonce ani ve své rodné vlasti nebyl nikterak zvlášť proslulý). Ale album Buena Vista Social Club uvádí Ibrahima Ferrera to vše změnila. Ferrer nejen nádherně zpíval (a to s obrovskou vehemencí a důvěrou), ale jak nám všem předvedl, byl také člověkem, který dokázal vesele improvizovat a skládat písně, a který disponoval tím správným poměrem respektu a zároveň neúcty ke klasické kubánské hudbě. Mnoho let jsem se domníval, že právě to bylo největším triumfem celého fenoménu Buena Vista.

Avšak mýlil jsem se, protože tohle LP je oproti původnímu naprostou bombou! Mezi touto nahrávkou, a nahrávkou Manuela Galbána, kterou jsem recenzoval před dvěma měsíci, se Ry Cooderovi podařilo ospravedlnit celou část jeho kariéry spojenou s Buena Vistou. Jde o stejný netypický soubor, složený stejně jako v případě Galbánovy nahrávky ze dvou bubeníků, dvou kytar, kong a basy, nicméně tady rozdělává pod zadkem pár lidí pořádný oheň, kterým z nich vyškvařuje mnohem silnější emoce. Navíc se mu podařilo přemluvit k častějším výstupům vynikajícího klavíristu Chucho Valdése a k několika písním přizvat několik skutečně podnětných hostujících umělců. Ostatní verze Buena Visty ukázaly Coodera jako šikovného vyznavače kubánské hudby, avšak tato nahrávka je důkazem jeho skutečných novátorských schopností.

Je to Cooderův génius, díky kterému tato nahrávka není a nikdy nebude založena pod „Ry Cooder a jeho malí kubánští přátelé.“ Že půjde o nahrávku Ibrahima Ferrera je jasné už od samého začátku. Bylo vidět, že jeho hlas je  stále v dobrém stavu: ne příliš perfektní, ale opravdový, evokativní a prohnaný jak jen 75letá kubánská liška může být. Tyto písně jsou na jeho hlase přímo postaveny, pohrávají s s ním a dodávají mu skvělou atmosféru, která jej maximálně podtrhuje.

Jistě - musí se občas hlídat a trochu zklidnit, a tak Ferrer sem tam zařadil pár ploužáků, při kterých by si vyplakali oči i roboti. Prošel si vším – úspěchem v mládí, neúctou a závistí ze strany jeho kubánských hudebních vrstevníků, globálním úspěchem v pozdním věku, láskou, ztrátou – a vše vám dá pocítit ve svých pomalých jamech. "Naufragio" ("Ztroskotání"), vážená klasika v jeho rodné zemi, snad ani nemůže být více perfektní, než je v této verzi. Z počátku se zdá, že půjde o typickou baladu, plnou nádherného, vznášejícího se hlasu, ladného klavíru, jemných perkusí, a skvělé práce Orlanda "Cachaíto" Lópeze na jazzovou baskytaru. Song však náhle ožívá za dojemné harmonie vokálů a akordeonu mexické legendy Flaco Jiméneze. Zpočátku odlehčená melodie vás s druhým refrénem rozbrečí jak malé dítě. Ať už jste robot nebo ne.

"Perfume de Gardenias" je charakteristickým příkladem toho, jakým způsobem Cooder a Ferrer pojímají tuto nahrávku. Je táhlejší než městský autobus, půvabná jak potřebuje, ale v momentě kdy Ferrer skladbu začíná gradovat, se k němu na pozadí přidávají podpůrné vokály Five Blind Boys z Alabamy a vytváří tak přesně tu melodii, která by se linula z nebes, kdyby existoval Bůh - skvostná píseň utržená v kvetoucí zahradě, jejíž vůně proniká hluboko do nitra, aby mohla posléze odeznít s lehkým závanem větru. Téměř drtivou silou pak oslní Gil Beranal (ten chlapík co hrával na saxofon u Coasters), když začne song obohacovat příznačnými a jemnými zvuky saxofonu... Nádhera.

Nejsou to však jen pomalé balady, které činí celou nahrávku tak jedinečnou, rychlejší skladby jsou stejně tak tvůrčí. Úvodní píseň je jednou velkou líhní čehosi lstivého a jemného, v doprovodu kombinace Galbánovy důrazné hry na varhany a Ferrerovy příznačné improvizace sonu. Později však dochází k několika zvratům: zvláštní breaky trubky, tu a tam zazní energické akordy, skvělé „Hmmmmm“ od podpůrných vokalistů, vše přichází náhle a bez zaklepání. A nakonec skutečná výstřednost: z ničeho nic krotitel hadů ze středního východu! Avantgardní saxík! Galbán hrající na varhany jako Rod Argent. Spojení kubánských rytmů a R&B zní dokonce ještě lépe než samotné balady. Větší nadšení mě snad ani nemohlo čekat. Skvělé.

Ačkoliv další ze songů, "Musica Cubana", Ferrer a Valdés evidentně improvizovali ve studiu, rozhodně to není znát. Tato píseň by bývala mohla klidně stanout na 1. příčce v hitparádě Havana Top 40 v roce 1965, někde mezi beatem Lay-Z-Boy a Ferrerovým vášnivým a jemným zpěvem, avšak náhle se objeví Valdés s klavírním sólem svého života, plným free jazzu na straně jedné a zároveň nesmírně tradičního nádechu na straně druhé. A když se s úderem čtvrté minuty přidají ještě trubky a vokály, dosáhne celé dílo takové velikosti, o které se dá jen stěží zapochybovat.

Na rozdíl od některých jiných alb v této kategorii neztrácí Buenos Hermanos s přibývajícími minutami ani trochu páru. "No Tiene Telerańa" zpočátku zní jako většina výtvorů z Cooderova a Galbánova Mambo Sinuendo, ale později se ukazuje, že Ferrerův hlas je schopen úplně všeho, včetně vyslání téhle kytarové písně na oběžnou dráhu. Mírné chvění v hlase celou záležitost jen umocňuje, činí opravdovější a více ze života. Dojemná balada "Boliviana" je jemnou rumbou s africkou, evropskou a jihoamerickou směsí. A vše je zakončeno opravdu velkolepě: "Oye el Consejo" jasně ukazuje, jakým obrovským přínosem pro kubánskou hudbu může být kombinace elektrických kytar a trubek. Radost a nadšení ze sboru v této písni jsou nepřekonatelné.

OK, jsem pyšný a dojatý. Tak moc je to dobré. Ferrer nemohl dát dohromady lepší album, v onom okamžiku svého života, ani v jakémkoliv jiném. Ry Cooder si může být jistý, že to konečně dokázal. Ale co je nejdůležitější, je že jsme to my, kdo dostává možnost vyslechnout si 55 minut a 25 sekund čisté dokonalosti. Ibrahim Ferrer byl možná starý tři čtvrtě století, navždy však zůstane jedním z nejvýznačnějších zpěváků na světě. 

(Anglická verze výše uvedeného příspěvku je k dispozici na www.popmatters.com)

Zajímá-li Vás životní příběh muzikanta, který celou tuto ryzí věcičku nazpíval, pak čtěte dál… 

Ibrahim Ferrer se narodil 20.února 1927 v San Luis, městě nedaleko Santiago de Cuba. Jeho matka zemřela, když mu bylo 12 let, a tak byl Ibrahim brzy nucen vydělávat si na své živobytí svými vlastními silami. Učinil tak zpěvem na ulicích Santiaga. O rok později založil se svým bratrancem svoji první skupinu Jovenes del Son, se kterou hráli na soukromých párty v Santiagu a okolí. Zanedlouho si získali pozornost několika muzikantů ze Santiaga a Ibrahim byl přizván mezi úspěšné místní  skupiny jako byly Conjunto Wilson, Conjunto Sorpresa a Maravilla Beltran. Později zpíval s jedním z nejlepších orchestrů ze Santiaga de Cuby, s Orquesta Cepín Chóven, skupinou, která byla ovlivněna jazzem a kterou vedl skladatel Electo Rosell . V roce 1953 začíná spolupracovat s Pacho Alonsem a jeho skupinou. V roce 1959 se skupina stěhuje definitivně ze Santiaga do Havany a kapela přijímá nový název Los Bucocos. (Jméno pochází z názvu druhu bubnu, který se používal při karnevalech v Santiagu.) Mezi Ferrerovi nejúspěšnější skladby patří Mí Quimbín a El Platanal de Bartolo, ale musel počkat až do roku 1996, kdy nahrál skladbu Dos Gardenias s Buena Vista Social Clubem, kterou ukázal, jakým je skvělým zpěvákem bolera. V roce 1999 vydal Ibrahim Ferrer svoje debutní album, které nahrál společně s Orquesta, a které produkoval Ry Cooder. Následuje turné po Evropě a Spojených státech. „Každou chvíli se musím pořádně štípnout, jestli se mi to jenom nezdá“ říká. „Je to sen, který se stal skutečností. Když jsem byl mladší, toužil jsem po tom, abych mohl cestovat se svojí hudbou po celém světě. Stalo se tak akorát jednou, a to když jsem byl v roce 1962 v Evropě. Ale byla krize. Hrál jsem v Paříži a ve Východní Evropě s orchestrem Pacho Alonsan a zůstal jsem v Evropě. Musel jsem tam zůstat dokud se všechno zase neurovnalo a já mohl odjet domů. Potom se nic nestalo přes třicet pět let. Tohle všechno mi dává ale sílu žít. Žiju sen mého mládí v těle starého muže a chci natočit další úspěšné album!“ …  

Pro ty z Vás, kteří ve své sbírce kubánské hudby toto půvabné album Ibrahima Ferrera ještě nemají, ale mají zájem o jeho poslech, neváhejte mi napsat, ráda Vám jej zapůjčím! - Nora

 

 

 


» Formát pro tisk

Komentáře
24.04.2004 / 11:04zombie?Ondřej Pravda» zobrazit
06.04.2004 / 19:04Alena Sindelarova» zobrazit
» zobrazit všechny
Související články
Zemřel zpěvák Ibrahim Ferrer (09:30:59 06.08.2005)
Latino videotéka: BUENA VISTA SOCIAL CLUB – 1999 (14:18:40 23.10.2004)
Ibrahim Ferrer, 22. 4. ve 20 h v T - Mobile Areně !! (17:52:34 08.04.2004)
Historie Salsy aneb Jak to všechno začalo (16:12:46 24.12.2003)
Zemřel pianista z filmu Buena Vista Social Club (15:40:37 18.12.2003)
Gloria Estefan - Pokračování seriálu o velikánech salsy (20:33:04 19.11.2003)
Tito Puente – Ať žije král! Pokračování seriálu o velikánech salsy (17:46:46 15.10.2003)
Kdo byla Celia Cruz? Začátek seriálu o velikánech salsy (00:00:00 25.08.2003)
Copyright © since 2003 SalsaOnline.cz | email: redakce@salsaonline.cz
design, programování, maintaining od Internet Design s.r.o.