O tvůrci webu

S Norou jsem se poprvé setkal v Corona Baru v roce 1996. Zdálo by se, že ve svém bavlněném tričku a černých kalhotách prostě zapadne v davu spletených tančících těl. Ale opak byl pravdou, tahle subtilní osůbka mě okamžitě upoutala svojí taneční vášní, stálým úsměvem na tváři a rozzářenýma očima. Marně jsem se k ní snažil přiblížit a prohodit pár (samozřejmě duchaplných) slov. Ale dostat jí z parketu, třebaže jen na pár okamžiků, bylo takřka nemožné. A když už se mi to konečně povedlo, stejně jsem slyšel salsu i v rytmu její řeči a nedokazal si udržet její pozornost! Říkal jsem si: "Tahle holka je zkrátka zamilovaná...". Bohužel ovšem ne do mě, ale do tance jménem Salsa. Tohle bylo dávno tomu nazad. Od té doby, zdá se, se ještě "neodmilovala". Ale zato se mi s ní po těch letech konečně podařilo udělat rozhovor.

Tak tedy, Noro, kdy vlastně Salsa vstoupila poprvé do tvého života?

"Jééé, tak to se musíme vrátit až do mého dětství! Už od malička jsem byla nadšenou herečkou a tanečnicí. Vyrůstala jsem na Žižkově, tedy ve čtvrti, jejíž špatná pověst pramení z velké koncentrace Romské populace. V domě, kde jsem vyrůstala, jsme byli jediná "bílá" rodina. Dnes se o Romech mluví spíše se skepsí, ale já jsem vedle nich prožila to nejúžasnější dětství plné radosti, ale hlavně zpěvu a tancování. S mými romskými kámoši jsme neustále vymýšleli nové taneční choreografie a "trsali" v rytmu Horečky sobotní noci a dalších hitů skupiny Bee Gees. Moje exhibicionisticko-umělecké sklony však nejvíce odnesla moje babička, která o víkendech musela z verandy naší chaloupky nadšeně aplaudovat mým pravidelným pořadům Ein Kessel Buntes. Byla jsem sama schopná na zahradě utancovat, umoderovat a uzpívat minimálně 50 účinkujících: černoch z Boney M, duet Drupiho a Zagorové, žádný problém! To mi bylo asi 6 let a chodila jsem do 1. třídy. Ve 4. třídě jsme to daly dohromady s kamarádkou a z kazeťáku východoněmecké značky Grundig foneticky opisovaly italské písničky. Doma jsme intenzivně trénovaly, ve škole a o každé přestávce zpívaly a tančily. Jenže naše "kapitalistické hity" se bustě Lenina ve školní hale moc nelíbily, a tak jsme se staly trnem v oku místní školní radě a naše veselé přestávky brzy skončily. Vlastně si ale nevzpomínám, že by v mém životě byla doba, kdy bych si jen tak pro sebe nebo pro druhé nebroukala a k tomu "nepohybovala". V roce 1996 jsem objevila taneční kurz flamenca. Myslím, že flamenco ve mně definitivně probudilo pozitivní cikánské vášně ... (smích). Od flamenca k salse už byl pak jenom krůček. V té době jsem věděla o jediném učiteli Salsy v Praze. Byl jím Jorge Concepcion z Kuby. Salsa mě svou ohromnou vitalitou a energií naprosto uchvátila a Jorgemu vděčím za svoje první Salsa krůčky. V tehdejším "chrámu" Salsy - Corona Baru - jsem trávila všechny svoje večery a domů se pravidelně vracela po čtyřech fyzicky naprosto vyčerpaná, nohy oteklé a plné puchýřů, ale s neuvěřitelnou láskou a radostí v srdci ... absolutní naplnění. Většina "salsafandů" tenhle pocit dobře zná ..."

Takže od počátku jasné směřování. V Corona Baru jsi prý také moderovala a spoluorganizovala tématické latinsko-americké večery?

"To je pravda. I když s přibývajícími léty se moje moderátorské vlohy a přirozený exhibicionismus trochu vytratily. Teď jsem spíš stydlivější povahy (smích). Nicméně zpět k podstatnému. V Corona Baru jsem totiž poznala Rubena, skvělého tanečníka a instruktora z Dominikánské republiky, který mě posunul v mé další "odvážné" činnosti ".

Co máš na mysli?

"S Rubenem jsme pak společně asi tři roky učili Salsu v Mánesu a na to už navazovaly moje samostatné aktivity jako organizování zahradních (i nezahradních) Salsa párty"

Zajímavé... Napadá mě otázka, zda existuje nějaký rozdíl mezi latinsko-americkými tanečníky a tanečníky střední Evropy?

"Myslím, že velmi podstatný! Ten největší rozdíl mezi "autentickými" latinoamerickými salseros a tzv. "našinci" je ten, že v Latinské Americe lidé nechodí na kurzy, aby se naučili tančit Salsu. V Latinské Americe, resp. na Kubě, lidé se Salsou vyrůstají. Tančí ho již na máminně koleni. Zkrátka tanec je hluboce zakořeněný v jejich každodenním životě a tancuje se tam naprosto všude. Mám spoustu přátel, kteří byli na Kubě, a všichni se shodují na tom, že Kuba je jedna velká Salsa-párty. Sakra, že by se něco takového dalo "zorganizovat" i u nás? (veselý smích)"

Takže Salsa je tanec, který se nedá naučit pokud nemáš "latinskou krev"?

"Jistěže dá, jinak by se přece nevyučoval. Jenom se domnívám, že lidé, kteří přicházejí na kurz, se často příliš koncentrují na správné kroky, tančí mechanicky a zapomínají poslouchat hudbu. Každá písnička totiž má svůj příběh a atmosféru. "Našinci" by se měli více uvolnit a nechat se vést hudbou ...

Vím, že kromě organizování dalších Salsa párty (mimochodem, ta Vánoční byla velmi úspěšná!) se opět chystáš na učitelskou dráhu a hodláš znovu spolupracovat s Rubenem. Zmiňovala jsi, že "našinci" jsou spíše tanečními introverty a že tančí víceméně mechanicky. Jak tedy chcete předat onu autentičnost a spontánnost tohoto tance?

"Díky za poklonu! Myslim, poklonu na mojí Vánoční párty. Mám Ti věřit nebo je to jenom těmi vánocemi?! (smích). Ale zpět k tématu. Ptáš se jak předat autentičnost? - Chytrá otázka! S Rubenem učíme základní kroky, otáčky a salsa-kombinace. Mám na mysli techniku. Styl je věc, který se nedá naučit. Je to individuální, pro určitého člověka typický taneční výraz, který může rozvinout pouze za předpokladu, že ovládá zmiňovanou techniku. Teprve později se dá získat jakýsi styl. Ale osobně si myslím, že snažit se vypadat jako "latinos" je hloupost. Jednoduše proto, že jimi nejsme. Je třeba si také uvědomit, že to, co je jednomu přirozené, u druhého nemusí fungovat. Můžeš se o to snažit, ale riskuješ, že budeš vypadat jako "naklonovaný" tanečník bez jakéhokoliv tanečního výrazu. Tanec je hudba, radost, a především přirozenost. Salsa je velmi speciální, ale v tomto směru NEMÁ žádné speciální požadavky. Salsa vycházi ze slunce (zase jí, holce, září oči .. pozn. redaktora). Vlastní charisma, místo snahy "ukázat se", či předvádět "akrobatické prvky", je to, co lidi okouzlí nejvíc. A Samozřejmě jakási vnitřní sebedůvěra, SLUNCE, které z tebe vyzařuje je to, co z Vašeho tance září mnohem opravdověji a jasněji, než snaha být za každou cenu autentický. Někde jsem kdysi zaslechla, že "bílí" tanečníci příliš při tanci sní do budoucnosti ... příliš se "zdokonalují" - zatímco lidé tmavé pleti tančí přítomnost. Sebezdokonalováním nebo tím jak při tanci vypadají se vůbec "nezdržují". K tomu, myslím, není co dodat ... Co se my musíme naučit je tančit především pro radost a vlastní potěšení"

Prozraď nám, v čem bude Váš kurz s Rubenem jiný, lepší? A čím dalším plánuješ obohatit pražskou Salsa scénu?

"Víš, není lepší a horší kurz, jen dobrý a špatný instruktor. Salsa je "pouliční" tanec. Tím pádem neexistují akreditovaní učitelé. Každý máme jiný styl a jiný přistup ke svým studentům, proto máme také každý jiné studenty. Ty nejdůležitější je, aby se všichni na hodinách cítili dobře a užili si i trochu legrace. O to samé se snažím i na párty. Jediné co si přeji je, aby se lidé dobře bavili a měli pocit, že na mých párty kvalitně strávili svůj volný čas. K tomuto účelu by měly sloužit i stránky www.salsaonline.cz, které jsou tak trosku mým čerstvě narozeným "dítětem" i splněným snem. Jestli díky nim skončíte na Kubě na celoživotní dovolené, to už, drahoušci, záleží jenom na Vás ...."

Díky Norito, a přejeme Ti všichni hodně štěstí ...

Strach mi nedovolil položit jí tu "nejdůležitejší" otázku, tedy zda jsem také její drahoušek, ale třeba se osmělím na 22° severní šířky a 79° západní délky. Že nevíte kde to je?! - No přece na Kubě!

pro salsaonline.cz Daniel Řehák

Copyright © since 2003 SalsaOnline.cz | email: redakce@salsaonline.cz
design, programování, maintaining od Internet Design s.r.o.